Úvod do principů snímačů

Co je enkodér: oko, které stroji řekne, o kolik se otočil

Co je enkodér: oko, které stroji řekne, o kolik se otočil

Řídicí systém ví, o kolik se motor otočil, jak rychle se otáčí a kde se zastavil, jen díky enkodéru. Tento článek na analogii počítadla kilometrů a kliky dveří vysvětluje, co enkodér dělá, dvě třídění podle principu a podle výstupu a úlohu kódového kotouče.

Když řídíte, počítadlo kilometrů na palubní desce ukáže, kolik kilometrů jste ujeli. Silnici „nevidí“; vzdálenost spočte z toho, kolikrát se otočila kola. Nebo si představte kliku dveří: nemusíte se dívat, pocit v ruce vám řekne, o kolik jste pootočili.

Stroj takový pocit nemá. Otočil-li se servomotor o 37 otáček plus 90°, nebo zastavil-li kloub robotické paže na 120,5°, může to řídicí systém vědět jen díky dílu, jehož úkolem je rotaci „sledovat“: enkodéru.

Když se kódový kotouč otáčí, paprsek je ve štěrbinách střídavě propuštěn a zastaven; detektor vydává sled impulsů. Spočtením impulsů a vynásobením úhlem připadajícím na jeden impuls se získá úhel otočení
Obrázek 1 – Když se kódový kotouč otáčí, paprsek je ve štěrbinách střídavě propuštěn a zastaven; detektor vydává sled impulsů. Spočtením impulsů a vynásobením úhlem připadajícím na jeden impuls se získá úhel otočení

Co enkodér dělá: převádí otáčení na čísla

Vezměme běžný optický snímač; viz obrázek 1. Na hřídeli je kódový kotouč s věncem rovnoměrně rozložených rysek. Rysky světlo zastavují, mezery mezi nimi je propouštějí. Na jedné straně kotouče je zdroj světla, na druhé fotodetektor. Pokaždé, když se kotouč otočí o jednu periodu rysky, detektor vydá jeden impuls.

Kotouč na obrázku 1 má jen 24 rysek, takže každý impuls představuje 360° ÷ 24 = 15°. Napočítáte-li 12 impulsů, víte, že se otočil o 180°.

Skutečné výrobky mají daleko více rysek. Kotouč s 1000 ryskami s čtyřnásobným vyhodnocením dá například 4000 impulzů na otáčku, takže jeden krok je jen 0,09°. Pohon-li motor stůl přes kuličkový šroub s stoupáním 10 mm a enkodér vydá 10 000 kroků na otáčku, odpovídá každý krok posuvu stolu 1 μm (bez převodové chyby).

Počítáním impulsů se získá i rychlost: čím více impulsů za jednotku času, tím rychlejší otáčení. Enkodér tedy poskytuje zpětnou vazbu polohy i rychlosti.

Třídění podle principu: světlo, magnetismus, kapacita a elektromagnetická indukce

Způsobů, jak rotaci „sledovat“, je více:

TypJak se snímá otáčeníTypické vlastnosti
OptickýRysky na kotouči modulují světlo; fotoelektrický prvek je přijímáRysky lze udělat velmi jemné, rozlišení a přesnost se proto snadno zvýší
MagnetickýMagnet nebo vícepólový magnetický kroužek se otáčí s hřídelí; Hallův nebo magnetorezistivní prvek snímá změnu poleKompaktní, odolný vůči oleji a prachu
KapacitníElektrody na rotoru a statoru se pohybují vůči sobě a kapacita se periodicky měníElektrody lze vytvořit na plošném spoji; konstrukce může být velmi tenká
ResolverElektromagnetická indukce mezi vinutími dává sinusové a kosinusové napětí závislé na úhluOdolný vůči teplotě a vibracím; často u trakčních motorů vozidel s alternativním pohonem

Každý princip má své použití; žádný nepokrývá všechny případy. Tam, kde je třeba vysoké rozlišení a vysoká přesnost — servopohony a přesné přístroje — se obvykle volí optické snímače.

Třídění podle výstupu: inkrementální a absolutní

Jiné třídění se dívá na to, co se vydává; viz obrázek 2.

  • Inkrementální: vycházejí jen impulsy a řídicí systém je počítá od nějakého výchozího bodu. Je to jako počítat schody: víte, kolik kroků jste ušli, ale po výpadku napájení zapomenete, na kterém schodu stojíte, a po zapnutí musíte nejprve „najet na referenci“.
  • Absolutní: kotouč má několik stop a každému úhlu odpovídá jedinečný kód. Je to jako číslo popisné: kdykoli se podíváte, víte, kde jste, a aktuální polohu lze číst hned po zapnutí.

Obě třídění se kříží: optické snímače existují v inkrementálním i absolutním provedení, stejně tak magnetické snímače.

Enkodéry lze třídit podle snímacího principu nebo podle výstupu. Jádrem optického snímače je kódový kotouč: inkrementální kotouč má stejně vzdálené rysky, absolutní kotouč má několik stop
Obrázek 2 – Enkodéry lze třídit podle snímacího principu nebo podle výstupu. Jádrem optického snímače je kódový kotouč: inkrementální kotouč má stejně vzdálené rysky, absolutní kotouč má několik stop

Kde v enkodéru sedí kódový kotouč

Přirovnáme-li optický snímač k oku, je kódový kotouč „pravítkem“, na které se dívá. Zdroj světla, detektor i zesilovací a tvarovací obvod pracují na světlém a tmavém signálu, který už kotouč namoduloval.

Proto několik vlastností kotouče přímo určuje úroveň enkodéru: počet rysek určuje, jak jemně lze rozlišit; zda jsou rysky na správném místě a zda je kotouč namontován souose, určuje, zda je odečet přesný; zda jsou hrany rysek čisté, zastínění úplné a povrch čistý, určuje, zda je signál dobrý. Záleží i na podložce: skleněný kotouč je přesný, kovový kotouč odolává rázům, plastový kotouč je lehký a levný — každý má své použití.

Stručně

Enkodér je „oko“, jímž stroj vnímá otáčení a převádí, o kolik a jak rychle se otočil, na čísla, která může řídicí systém použít. Podle principu existují typy optické, magnetické, kapacitní a resolvery; podle výstupu typy inkrementální a absolutní. V optickém snímači je kódový kotouč pravítkem, které rozhoduje o rozlišení a přesnosti.


Překlad čínského originálu (0001). ENC7 – výrobce kódových kotoučů (poptávka) · Odborné články · https://enc7.com

© Langfang Jingzheng Optoelectronic Technology Co., Ltd. Všechna práva vyhrazena. Článek vznikl s pomocí AI.

Have a drawing? Get an engineer's review.

Send your outer diameter, bore, line count or bit count, substrate and readhead wavelength. Our engineers check manufacturability and reply with a quotation and sample lead time.

WhatsApp