Zkoušení, spolehlivost a kvalita
Weibullova statistika: odhad pravděpodobnosti poruchy kotouče ze zkoušek pevnosti

30 vzorků má průměrnou pevnost 114 MPa — jaká je pravděpodobnost poruchy kotouče při 30 MPa? Článek odvozuje Weibullovo rozdělení z modelu nejslabšího článku, ukazuje na simulovaných datech fit pravděpodobnostního grafu, interval spolehlivosti tvarového parametru m, převod velikostního efektu a výpočet dovoleného návrhového napětí.
Zkouška ohybové pevnosti 30 skleněných vzorků dává průměr 114 MPa, směrodatnou odchylku 17 MPa a nejnižší kus 80 MPa. Návrhové napětí 30 MPa vypadá velmi bezpečně. Extrapolace normálním rozdělením dává při 30 MPa pravděpodobnost poruchy asi 4×10⁻⁷; Weibullovým rozdělením asi 2,5×10⁻⁵ — faktor asi 60. Které rozdělení by křehké materiály měly používat a jak spolehlivá je extrapolace, odpovídá tento článek.

Model nejslabšího článku a Weibullovo rozdělení
Pevnost skla určuje nejnebezpečnější trhlina, stejně jako řetěz praskne v nejslabším článku. Rozdělte vzorek na mnoho malých prvků; jakmile jeden prvek selže, selže celek, takže pravděpodobnost přežití celku je součinem pravděpodobností přežití prvků. Roste-li pravděpodobnost poruchy prvku s napětím mocninovým zákonem, vyplývá Weibullovo rozdělení:
F(σ) = 1 − exp[−(L/L0)·(σ/σ0)^m]
kde F je kumulativní pravděpodobnost poruchy při napětí σ, σ0 charakteristická pevnost (napětí, při němž selže 63,2 % pro referenční velikost L0), m tvarový parametr (Weibullův modul) a L namáhaná velikost. U dílů jako kódové kotouče, kde dominují okrajové vady, je L délka okraje v tahu; při dominanci povrchových vad plocha, při objemových objem.
m odráží rozptyl velikosti vad: čím větší m, tím těsnější pevnost (Obrázek 2). Při stejném σ0 odpovídají m = 4, 8, 16 pevnostem při 1% poruše asi 38, 68 a 90 MPa. Technická skla mají m často od jednotek po desítky podle kvality procesu.

Získání m a σ0 ze zkušebních dat
Dvojitý logaritmus F:
ln[−ln(1 − F)] = m·ln σ − m·ln σ0
takže na pravděpodobnostním grafu s ln σ na ose x a ln[−ln(1−F)] na ose y tvoří Weibullova data přímku se sklonem m. Kroky:
- Seřaďte n hodnot pevnosti od nejmenší k největší; odhadněte pravděpodobnost poruchy i-té mediánovým pořadím F_i = (i − 0,3)/(n + 0,4);
- Fitněte přímku na pravděpodobnostním grafu a získejte m a σ0;
- Lze použít i maximální věrohodnost (MLE); normy pro data pevnosti keramiky (např. ISO 20501) doporučují MLE a uvádějí korekční faktory pro malé vzorky.
Příklad (simulovaná data, skutečné m = 8, σ0 = 120 MPa, n = 30): regrese dává m = 7,6, σ0 = 121 MPa; MLE dává m = 8,0, σ0 = 121 MPa.
Velikost vzorku určuje, jak důvěryhodné je m. Z 5000 běhů Monte Carlo: při n = 30 spadá 90 % hodnot MLE m do 6,6~10,6; při n = 10 se rozsah rozšiřuje na 5,9~14,6 a průměr je vychýlen nahoru asi o 17 %. σ0 je relativně stabilní.
Velikostní efekt: vzorek není díl
Model nejslabšího článku dává velikostní efekt přímo. Při stejné pravděpodobnosti poruchy je poměr pevností dvou velikostí
σ_2 / σ_1 = (L_1 / L_2)^(1/m)
Je-li ekvivalentní délka tahového okraje dílu 6× větší než u vzorku (předpoklad), při m = 8 je pevnost dílu jen 6^(−1/8) ≈ 0,80× pevnosti vzorku; v oblasti nízké pravděpodobnosti je pravděpodobnost poruchy dílu asi 6× vyšší než u vzorku.
Při neuniformním napětí nahraďte L efektivní délkou L_eff = ∫(σ/σ_max)^m dL. Čím větší m, tím víc se L_eff soustřeďuje u maxima napětí. Tříbodový ohyb, čtyřbodový ohyb, ring-on-ring a jiná zatížení mají velmi různé ekvivalentní velikosti a musí se převádět zvlášť.
Jak stanovit návrhové napětí
Při cílové pravděpodobnosti poruchy 10⁻⁴, ekvivalentní délce okraje dílu 6× vzorku a σ0 = 121 MPa je dovolené napětí
σ_allow = σ0·[−ln(1 − F) / 6]^(1/m)
S fitem m = 7,6 asi 28 MPa; s dolním koncem rozsahu 30 vzorků 6,6 asi 23 MPa; s horním koncem 10,6 asi 43 MPa (Obrázek 3). V oblasti nízké pravděpodobnosti nejistota m váží mnohem víc než nejistota σ0; konzervativní návrh by měl použít dolní mez spolehlivosti m.

Další sleva je potřeba pro statickou únavu: zkouška měří krátkodobou pevnost; při dlouhodobém zatížení trhliny pomalu rostou a dovolené napětí musí klesnout ještě víc.
Inženýrské body
- Vzorky musí být vyrobeny stejným řezáním a broušením okraje jako díl a maximum napětí musí padnout na okraj — jinak se měří jiná populace vad.
- Fraktografie na každém kusu oddělí poruchy od okraje a od povrchu; smíchání obou ohýbá pravděpodobnostní graf a měly by se fitovat zvlášť.
- Velikost vzorku alespoň 30; 10 kusů dává jen řád m a výsledky MLE jsou vychýlené nahoru a potřebují korekci.
- Při extrapolaci na návrhové napětí použijte dolní mez spolehlivosti m a v reportu uveďte rozsah extrapolace: tento příklad extrapoluje asi 3 řády pod nejnižší datový bod.
- Pečlivě spočítejte ekvivalentní velikost dílu a vzorku, zvláště když se liší zatížení; velikostní poměr 6 už při m = 8 snižuje pevnost asi o 20 %.
- Kde jsou požadavky na spolehlivost vysoké, může proof load nad pracovním napětím na každém kusu vyřadit jedince s velkými vadami — ale posuďte poškození způsobené samotným zatížením.
Shrnutí
Pevnost křehkých materiálů určuje nejslabší vada; Weibullovo rozdělení popisuje nízkopevnostní chvost lépe než normální. Z pravděpodobnostního grafu získejte m a σ0, pak aplikujte velikostní efekt a laboratorní data pevnosti se převádějí na pravděpodobnost poruchy dílu při návrhovém napětí. Čím dál extrapolace, tím kritičtější je nejistota m; velikost vzorku a dolní mez spolehlivosti rozhodují, zda je závěr spolehlivý.
Překlad čínského originálu (0196). ENC7 – výrobce kódových kotoučů (poptávka) · Odborné články · https://enc7.com
© Langfang Jingzheng Optoelectronic Technology Co., Ltd. Všechna práva vyhrazena. Článek vznikl s pomocí AI.