Pojmy kódových kotoučů
Difrakční účinnost: jak se energie dělí mezi řády

Difrakční účinnost říká, kolik dopadajícího světla vstoupí do daného řádu. Článek rozlišuje absolutní a relativní účinnost, ukazuje, že chyby střídání a hloubky drážky ovlivní ±1 jen ve druhém řádu, zatímco nultý a sudé řády jsou citlivější, dává tři mapování účinnosti na amplitudu signálu a popisuje měření řád po řádu wattmetrem, samokontroly a inverzi střídání.
Dvě dávky mají stejný výkres a obě projdou šířkou rysky pod mikroskopem, ale ve stejné snímací hlavě se amplitudy signálu liší o více než deset procentních bodů. Šířka rysky měří „jak rysky vypadají“; hlava se stará „kam světlo šlo“. Veličina pro to druhé je difrakční účinnost: podíl dopadajícího výkonu, který vstoupí do řádu m. Návrh hloubky drážky pro vynulování nultého řádu je jinde v této knihovně; zde jsou definice účinnosti, citlivost na chybu, vazba na amplitudu signálu a měření.

Definice: absolutní účinnost, relativní účinnost a zachování
Difrakční účinnost řádu m má dvě definice:
η_m = P_m / P_in η_m,rel = P_m / P_ref
kde P_m je výkon v řádu m, P_in dopadající výkon a P_ref referenční výkon: v propuštění prošlý výkon nestrukturované oblasti téhož skla, v odrazu odražený výkon rovinného zrcadla téhož povlaku. Relativní účinnost odebere odraz skleněných ploch a jiné ztráty nesouvisející s mřížkou. Nepovlakované sklo při kolmém dopadu odráží asi 4 % na každé ploše, takže se definice liší asi o 8 %; zpráva to musí uvést. Uvést také, zda jde o jeden řád, nebo součet ±1.
Pro binární mřížku s jen dvěma stavy v periodě (frakce D) platí ve skalární aproximaci tenké mřížky:
- Amplitudová mřížka (D = jasná frakce): η_0 = D², η_m = sin²(πmD)/(π²m²)
- Fázová mřížka (D = frakce stupně, φ = fázový rozdíl): η_0 = 1 − 2D(1 − D)(1 − cosφ), η_m = 4·sin²(φ/2)·sin²(πmD)/(π²m²)
Při D = 0,5 má amplitudová mřížka nultý řád 25 %, ±1 každý 10,1 %, ±3 každý 1,13 %; fázová mřížka s φ = π má nultý = 0, ±1 každý 40,5 %, ±3 každý 4,5 % a všechny sudé řády nulu.
Podle Parsevalovy věty je součet účinností roven průměru kvadrátu modulu funkce propustnosti: u amplitudové mřížky Σ η_m,rel = D, u fázové Σ η_m,rel = 1. To je nejužitečnější samokontrola při měření.
Citlivost na chybu: ±1 jen ve druhém řádu
V obou typech ±1 obsahují faktor sin²(πD); fázová mřížka má ještě sin²(φ/2). S odchylkou střídání δ = D − 0,5 a relativní chybou hloubky drážky ε (φ = π(1 + ε)) platí
η_±1 / η_±1,ideál = cos²(πδ)·cos²(πε/2) ≈ 1 − (πδ)² − (πε/2)²
Takže δ = 5 % nebo ε = 10 % sníží každé ±1 jen asi o 2,4 % (viz Obrázek 2 vlevo). Hodnoty pro fázovou mřížku φ = π:
| D | ε | η_0 | η_±1 (každý) | η_±2 (každý) |
|---|---|---|---|---|
| 0,50 | 0 | 0 | 40,5% | 0 |
| 0,50 | 10% | 2,45% | 39,5% | 0 |
| 0,45 | 0 | 1,00% | 39,5% | 0,97% |
| 0,45 | 10% | 3,42% | 38,6% | 0,94% |
| 0,40 | 0 | 4,00% | 36,7% | 3,50% |
U amplitudové mřížky při D = 0,45: η_0 = 20,25 %, η_±1 = 9,88 %, η_±2 = 0,24 %.
Závěr: účinnost ±1 je málo citlivá na odchylku procesu, takže ji k posouzení driftu procesu používat je tupé; nultý a sudé řády, které se mění od nuly nebo od prvního řádu, jsou dobré diagnostické veličiny. Pro každou binární mřížku
η_2 / η_1 = cos²(πD) ≈ (πδ)²
nezávisle na fázovém rozdílu a typu mřížky: 0,39 % při δ = 2 %, 2,45 % při δ = 5 % (viz Obrázek 2 vpravo).

Jak amplituda signálu sleduje účinnost
Faktor, jímž se změna účinnosti mapuje do amplitudy signálu, závisí na způsobu snímání.
Zobrazovací (amplitudová mřížka). Při geometrické projekci jsou Fourierovy koeficienty propustností kotouče a snímací mřížky a_m a b_m; amplituda základní složky signálu je 2·|a_1|·|b_1| = 2·√(η_1,kotouč·η_1,snímací), sleduje tedy odmocninu η_1 kotouče.
Interferenční. Každý svazek se difraktuje jednou na kotouči a jednou na druhé mřížce; při symetrických ramenech je střídavá amplituda asi 2·P·η_1,kotouč·η_1,druhá·V (V = viditelnost) a sleduje η_1 kotouče lineárně; difraktuje-li dráha na kotouči dvakrát, sleduje η_1².
Takže pokles η_1 kotouče o 5 % sníží zobrazovací signál asi o 2,5 %, interferenční s jednou difrakcí asi o 5 % a s dvojitou difrakcí asi o 10 %. Hloubka modulace je navíc málo citlivá na asymetrii ±1: 2·√(η₊·η₋)/(η₊ + η₋) zůstává 0,994 při η₊/η₋ = 0,8, ale únik nultého řádu a rozptýlené světlo do detektoru přímo zvedají stejnosměrnou složku.
Měření: řád po řádu wattmetrem

- Zdroj a skvrna: kolimované světlo blízko návrhové vlnové délky; skvrna musí pokrýt desítky period a ležet celá ve stopě; zaznamenat, zda je polarizace rovnoběžná nebo kolmá k ryskám; je-li rozteč jen několik vlnových délek, měřit obě polarizace.
- Geometrie: nastavit úhel dopadu na skutečný úhel hlavy; apertura detektoru musí plně zachytit jeden řád, vzdálenost L > D/tanθ_1 (D = šířka skvrny). Při p = 20 μm a D = 1 mm musí L přesáhnout asi 23 mm.
- Reference: měřit P_in nebo P_ref stejnou hlavou a stejným rozsahem.
- Čtení řád po řádu: měřit řády 0, ±1, ±2, ±3, odečíst temný proud a okolní světlo.
- Samokontrola: porovnat Σ η_m,rel s D nebo 1; chybějící část pochází z neměřených vyšších řádů, rozptylu a absorpce; jsou-li ±1 zřetelně asymetrické, nejdřív zkontrolovat úhel dopadu a asymetrii profilu drážky.
- Inverze: u amplitudové mřížky D = √η_0,rel; u binární |δ| z η_2/η_1; u fázové pak φ z 1 − cosφ = (1 − η_0)/(2D(1 − D)). Příklad: při D = 0,47, ε = +6 %, η_0 = 1,24 %, η_1 = 39,8 %, η_2 = 0,35 % inverze dá |δ| = 3,0 % a φ = 169,2° nebo 190,8°. Zda je drážka mělká nebo hluboká, vyžaduje druhou vlnovou délku nebo profilometr.
Časté chyby: koherentní laser s vícenásobnými odrazy mezi dvěma plochami skla nechá propustnost kolísat s místní tloušťkou; nepovlakované sklo při ideální paralelnosti a plné koherenci může kolísat mezi asi 0,85 a 1× maxima — zvolit zdroj s délkou koherence mnohem menší než 2n·t (např. LED plus 10nm úzkopásmový filtr, délka koherence asi 77 μm); nultý řád může být o dvě až tři řády níž než ±1, takže linearita sondy a kalibrace atenuátorů musí být zahrnuty; na snímacím poloměru se rozteč mění s poloměrem — při radiální šířce skvrny 1 mm a r = 20 mm o 5 % — řády se mírně rozšíří a apertura sondy potřebuje rezervu.
Inženýrské body
- Ve specifikaci uvést definici účinnosti: absolutní nebo relativní, jeden řád nebo součet ±1, vlnová délka, úhel dopadu, polarizace, velikost a poloha skvrny.
- ±1 je citlivé na střídu a hloubku drážky jen ve druhém řádu; δ = 5 % nebo ε = 10 % sníží každé asi o 2,4 % — sledování procesu musí zaznamenávat i nultý a ±2.
- η_2/η_1 = cos²(πD) rychle odhadne odchylku střídání; při δ = 2 % je jen 0,39 %, měření potřebuje dynamický rozsah řádu 10⁻³.
- Před převodem účinnosti na amplitudu signálu potvrdit způsob snímání: zobrazovací sleduje √η_1, interferenční s jednou difrakcí η_1, dvojitá difrakce η_1².
- Použít zachování Σ η_m a symetrii ±1 jako samokontroly měření; při velké odchylce nejdřív zkontrolovat optickou dráhu, pak kotouč.
- Při měření v propuštění použít zdroj krátké koherence nebo vzít referenci blízko měřicího bodu, aby se předešlo zvlnění od interference dvou ploch skla.
Shrnutí
Difrakční účinnost musí nejdřív uvést svou definici. Účinnost ±1 je citlivá na střídu a hloubku drážky jen ve druhém řádu — dobrá k odhadu potenciálu signálu, špatná ke sledování procesu; nultý a sudé řády jsou citlivější a η_2/η_1 = cos²(πD) může invertovat střídu. Jak se změna účinnosti mapuje do amplitudy signálu, závisí na způsobu snímání; s měřením řád po řádu wattmetrem, samokontrolami zachování a zdrojem krátké koherence je výsledek důvěryhodný.
Překlad čínského originálu (0262). ENC7 – výrobce kódových kotoučů (poptávka) · Odborné články · https://enc7.com
© Langfang Jingzheng Optoelectronic Technology Co., Ltd. Všechna práva vyhrazena. Článek vznikl s pomocí AI.