Pojmy kódových kotoučů
Prostorová frekvence a MTF: proč menší rozteč oslabuje signál

Prostorová frekvence mřížky kódového kotouče je ν = 1/p; MTF snímací optiky při ν určuje horní mez modulace signálu. Článek odvozuje MTF omezenou difrakcí, defokusem a rozmazáním mezery: při NA 0,1 dává rozteč 20 μm asi 0,72 a 8 μm asi 0,34 a vysvětluje dvojnásobnou chybu při záměně „rysek/mm“ a „párů rysek/mm“.
Přesun stejné snímací optiky z kotouče o rozteči 20 μm na 8 μm často nesníží amplitudu signálu o málo — sníží ji o víc než polovinu a mírný další defokus ji skoro zhasne. Intuitivně „jemnější rysky, optika je nerozliší“; kvantitativně je snímací optika prostorový dolní propust a čím menší rozteč, tím vyšší prostorová frekvence nesoucí signál a tím větší útlum. Nástroj, který to popisuje, je modulační přenosová funkce (MTF).

Prostorová frekvence: ν = 1/p a dva druhy „rysky“
Prostorová frekvence mřížky kódového kotouče je
ν = 1/p
v párech rysek na milimetr (lp/mm) nebo cyklech na milimetr. Rozteč 20 μm je 50 lp/mm, 8 μm 125 lp/mm, 4 μm 250 lp/mm. Na radiálním kotouči ν = N/(2πr) se mění s poloměrem — trochu vyšší na vnitřním okraji stopy, trochu nižší na vnějším.
V enkoderovém průmyslu je „ryska“ jedna perioda, takže „rysky/mm“ a „páry rysek/mm“ mají stejnou číselnou hodnotu; v optice a kamerové praxi „ryska“ často počítá jednu tmavou a jednu světlou jako dvě, takže „100 rysek/mm“ je jen 50 lp/mm. Záměna je chyba faktoru 2. Při NA = 0,1 je MTF(50 lp/mm) = 0,72 a MTF(100 lp/mm) = 0,46; MTF(125 lp/mm) = 0,34 a 250 lp/mm už přesahuje mezní frekvenci. Špatné přečtení frekvence o faktor dva může učinit proveditelný návrh neproveditelným, nebo naopak. „Rozlišit 10 μm“ musí také ujasnit, zda jde o šířku rysky, nebo o rozteč.
Řetězec modulace: MTF jen u základní složky
Nekoherentní zobrazování je lineární v intenzitě: sinusová složka objektu na prostorové frekvenci ν dorazí do obrazu s amplitudou násobenou MTF(ν). Propustnost kotouče je obdélníková vlna a rozvine se na základní složku plus 3., 5.… harmonické; enkoder používá jen základní, proto
M_signál ≈ M_objekt,zákl × MTF_optika(1/p) × MTF_defokus(1/p) × MTF_det(1/p)
kde obdélníková vlna se střídou 50 % a plným kontrastem má modulaci základní složky 4/π ≈ 1,27; MTF_det je příspěvek apertury detekčního prvku, sinc(w/p) při šířce prvku w, asi 0,64 při w = p/2. Použít kontrast obrazu obdélníkové vlny (Imax − Imin)/(Imax + Imin) místo MTF je častá chyba — to je přenosová funkce kontrastu (CTF) a na středních a nízkých frekvencích přeceňuje.
Harmonické jsou útlumeny víc — filtrování zdarma: při NA = 0,1 a rozteči 20 μm klesne poměr 3. harmonické k základní v obraze z 1/3 obdélníkové vlny na asi 10,4 %; při 8 μm 3. harmonická (375 lp/mm) přesáhne mez a obraz je téměř čistá sinusoida.
MTF omezená difrakcí
Pro kruhovou pupilu, nekoherentní osvětlení a bez aberace:
MTF(ν) = (2/π)·[arccos(x) − x·√(1 − x²)], x = ν/ν_c, ν_c = 2NA/λ
kde NA je numerická apertura na straně objektu a λ vlnová délka. Při λ = 0,88 μm:
| NA | Mez ν_c | 20 μm (50 lp/mm) | 8 μm (125 lp/mm) |
|---|---|---|---|
| 0,05 | 114 lp/mm | 0,46 | 0 |
| 0,1 | 227 lp/mm | 0,72 | 0,34 |
| 0,2 | 455 lp/mm | 0,86 | 0,65 |
MTF = 0,5 odpovídá x ≈ 0,404, takže je třeba NA ≥ λ/(0,808·p) ≈ 1,09/p (p v μm): 0,054 pro 20 μm, 0,136 pro 8 μm, 0,27 pro 4 μm. Poloviční rozteč znamená dvojnásobnou NA (viz Obrázek 2).

Defokus a rozmazání mezery
Defokus při zobrazovacím snímání. Defokus na straně objektu Δz vytvoří na okraji pupily vlnovou aberaci W20 = Δz·NA²/(2λ). Numerická autokorelace pupily při NA = 0,1: při rozteči 20 μm klesne MTF na 80 % zaostřené hodnoty asi při 55 μm defokusu a projde nulou asi při 160 μm; při 8 μm asi 40 μm a 115 μm. Při NA = 0,2 je zaostřená MTF vyšší, ale 80% hloubka ostrosti se smrští na asi 24 μm při 20 μm a jen asi 12 μm při 8 μm (viz Obrázek 3 vpravo). Geometrická aproximace kruhu rozmazání 2J1(πbν)/(πbν) (b = 2NA·Δz) je silně chybná, když je W20 menší než asi jedna vlnová délka: při NA = 0,1, 50 μm defokusu a rozteči 8 μm geometrický odhad dá asi 0, vlnová optika 0,23.
Po průchodu nulou je MTF záporná — kontrast obrazu se obrátí —, takže současné převrácení polarity A a B je ekvivalentní posunu polohy o půl periody; ostření podle „maximální amplitudy“ může skončit na postranním laloku s malou amplitudou a obrácenou fází.
Rozmazání mezery při zobrazovacím (stínovém) snímání. Bez zobrazovací čočky zbytková divergence kolimovaného světla rozmaže stín. Pro čtvercový zářič šířky s a ohniskovou vzdálenost kolimátoru f je plný úhel divergence Δθ ≈ s/f a šířka rozmazání při mezeře g je g·Δθ:
MTF_mezera = sinc(g·Δθ/p)
Při s = 0,2 mm a f = 5 mm (Δθ = 0,04 rad): při g = 0,1 mm dá rozteč 20 μm 0,94 a 8 μm 0,64; při g = 0,2 mm 0,76 a 0 — v druhém případě je šířka rozmazání přesně jedna rozteč (viz Obrázek 3 vlevo). Tento faktor se ještě násobí faktorem difrakce blízkého pole; viz článek o Talbotově jevu v této knihovně.

Rozmazání mezery závisí jen na poměru šířky rozmazání k rozteči, dovolená mezera tedy škáluje s roztečí — při 8 μm asi dvě pětiny oproti 20 μm; zobrazovací defokus je při vlnové aberaci pod jednou vlnovou délkou také vázán λ/NA² a při NA = 0,1 je hloubka ostrosti při 8 μm asi sedm desetin té při 20 μm. Obě tolerance se s roztečí smršťují.
Měření: jak měřit MTF snímací optiky
- Vícerortečový zkušební kus: několik roztečí na stejném snímacím poloměru (např. 40, 20, 10, 8 μm); odečíst amplitudu základní složky obrazu a vydělit základní složkou objektu. Základní složku objektu raději spočítat z měření střídání mikroskopem s velkým zvětšením než přímo použít 4/π.
- Metoda nože: vyfotografovat rovnou chromovou hranu, vytvořit funkci rozšíření hrany, derivovat na funkci rozšíření čáry a Fourierovou transformací získat spojitou křivku MTF (stejná myšlenka jako ISO 12233).
- Průchod fokusem: krokově měnit mezeru nebo ohniskovou rovinu, zaznamenat křivku MTF(1/p) a určit hlavní vrchol a jeho toleranci.
Pozor: vzorkování detektorového pole přidá pixelovou MTF a aliasing; kolimované LED osvětlení je částečně koherentní, takže zobrazování v intenzitě není striktně lineární a nekoherentní MTF je jen aproximace. Koherentní osvětlení má mez NA/λ — polovinu nekoherentní — zatímco základní složka v propustném pásmu je téměř neutlumena.
Inženýrské body
- Sjednotit výkresy a optické specifikace na lp/mm (cykly/mm); převést rozteč na ν = 1/p; nepsat nejednoznačné „rysky/mm“.
- Při λ = 0,88 μm vyžaduje MTF omezená difrakcí ≥ 0,5 NA ≥ 1,09/p (p v μm); poloviční rozteč znamená dvojnásobnou NA.
- Signál posuzovat podle MTF(1/p) u základní složky, ne podle kontrastu obdélníkové vlny; nízká MTF u vyšších harmonických je filtrování harmonických zdarma.
- Zvýšení NA zvedne zaostřenou MTF, ale hloubku ostrosti zhruba zmenší jako 1/NA² — vážit proti toleranci montážní mezery.
- Dovolená mezera při zobrazovacím snímání škáluje jako p/Δθ; při jemné rozteči buď zmenšit zářič a prodloužit kolimátor, nebo zmenšit mezeru.
- Ostřit skenováním od strany velkého defokusu k hlavnímu vrcholu; nezastavit se na postranním laloku s obráceným kontrastem.
Shrnutí
Při zmenšující se rozteči stoupá prostorová frekvence ν = 1/p nesoucí signál a MTF snímací optiky s ní klesá: při NA = 0,1 dává rozteč 20 μm asi 0,72 a 8 μm jen 0,34. Rozmazání mezery činí dovolenou mezeru úměrnou rozteči; defokus smršťuje hloubku ostrosti s roztečí i NA. Převést rozteč na lp/mm a násobit MTF základní složky po stupních — a horní mez modulace signálu lze odhadnout už ve fázi návrhu.
Překlad čínského originálu (0263). ENC7 – výrobce kódových kotoučů (poptávka) · Odborné články · https://enc7.com
© Langfang Jingzheng Optoelectronic Technology Co., Ltd. Všechna práva vyhrazena. Článek vznikl s pomocí AI.