Pojmy kódových kotoučů

Složky zkreslení obrazce: posunutí, měřítko, elipsa a zkroucení

Složky zkreslení obrazce: posunutí, měřítko, elipsa a zkroucení

Zkreslení obrazce kódového kotouče vůči ideální poloze lze rozložit na posunutí, otočení, rovnoměrnou změnu měřítka, elipsu, zkroucení a členy vyšších řádů. Článek zapisuje tečné a radiální posunutí každé složky, ukazuje, že způsobují chybu první harmonické, posun nuly, posun stopy vně, chybu druhé harmonické a rozdíl nuly mezi stopami, uvádí číselný příklad sedmiparametrového rozkladu metodou nejmenších čtverců z souřadnic optického měření a rozlišuje, co lze odstranit při montáži.

V protokolu optického měření se „odchylka“ obrazce často uvádí jediným číslem: maximální odchylka polohy o několik mikrometrů. Toto číslo může pocházet z excentricity, ze změny měřítka nebo z elipsy a vliv těchto tří na úhlový údaj se liší o násobek několika desítek: několik mikrometrů excentricity lze při montáži seřídit téměř na nulu, zatímco několik desítek nanometrů elipsy zůstane v chybové křivce beze změny. Teprve rozkladem zkreslení na složky je vidět, který člen přičíst kotouči a který montáži.

Ideální obrazec rysek postupně s přidaným posunutím, rovnoměrnou změnou měřítka, elipsou a zkroucením (vlevo přehnané schéma); vpravo úhlová chyba, kterou každá složka vyvolá na vnější stopě při r = 20 mm a na vnitřní stopě při r = 16 mm (skutečné hodnoty ukázkových parametrů)
Obrázek 1 – Ideální obrazec rysek postupně s přidaným posunutím, rovnoměrnou změnou měřítka, elipsou a zkroucením (vlevo přehnané schéma); vpravo úhlová chyba, kterou každá složka vyvolá na vnější stopě při r = 20 mm a na vnitřní stopě při r = 16 mm (skutečné hodnoty ukázkových parametrů)

Definice složek: tečné a radiální posunutí

Bod obrazce nechť má ideální polární souřadnice (r, θ) a po zkreslení tečné posunutí u_t a radiální posunutí u_r. Pro malé deformace lze celkové zkreslení obrazce zapsat

u_t = −t_x·sinθ + t_y·cosθ + r·[ω + κ·(r − r0) − E_c·sin2θ + E_s·cos2θ]

u_r = t_x·cosθ + t_y·sinθ + r·[s + E_c·cos2θ + E_s·sin2θ]

Význam parametrů: (t_x, t_y) je posunutí, excentricita e = √(t_x² + t_y²); ω je tuhé otočení; κ je rychlost zkroucení, tedy změna úhlu otočení s poloměrem; s je rovnoměrná změna měřítka; E_c a E_s jsou dvě složky deviatorické deformace a elipticita ε_e = √(E_c² + E_s²) se rovná polovině rozdílu dvou hlavních deformací. Úhlová chyba na poloměru snímání r je Δθ = u_t / r; změna radiální polohy stopy je u_r. Deformace s vyšší k-násobnou souměrností přidávají do obou rovnic k-tou harmonickou a zde se nerozvádějí (vztah mezi afinní deformací a řádem harmonické viz článek o zdrojích chyby rýsování v této knihovně).

Co každá složka ovlivňuje

SložkaÚhlová chyba na poloměru snímáníRadiální poloha stopySignál
Posunutí ePrvní harmonická: (e/r)·sin(θ − φ)Kolísání ±e jednou za otáčkuAmplituda se mění jednou za otáčku
Otočení ωKonstanta, tedy posun nulyBeze změnyŽádný
Rovnoměrná změna měřítka sŽádnáCelkový posun vně o s·rŽádný (rozteč se nemění)
Elipsa ε_eDruhá harmonická: ε_e·sin2(θ − ψ)Kruhovitost ±ε_e·rV podstatě žádný
Zkroucení κNula každé stopy se liší o κ·ΔrBeze změnyRysky se odchylují od radiálního směru o κ·r

Kvantitativně s ukázkovými parametry (vnější stopa r = 20 mm, vnitřní stopa r = 16 mm):

  • Posunutí 3,35 μm: chyba první harmonické 34,6″ na vnější stopě a 43,2″ na vnitřní, tím větší, čím menší je poloměr.
  • Rovnoměrná změna měřítka 10 ppm: celkový posun vně o 0,2 μm na vnější stopě, úhlová chyba nula. Rozteč radiálních rysek při pevném poloměru snímání je 2πr/N, na měřítku nezávislá, proto změna měřítka nemění ani úhel, ani neshodu rozteče. Ovlivňuje jen radiální slícování stopy s oknem snímání. Teplotní rozdíl 1 K už změní měřítko sodnovápenatého skla asi o 9 ppm, takže 10 ppm je v praxi stejně obtížné izolovat samostatně.
  • Elipsa 5 ppm: chyba druhé harmonické 1,03″ na obou stopách, nezávislá na poloměru; kruhovitost stopy je jen ±0,1 μm. Vyměnit ±0,1 μm kruhovitosti za asi 1″ chyby – v tom spočívá citlivost elipsy. Obráceně to neplatí: čistě radiální, tečně volná dvoulaločná deformace (například nalisování, které stopu zmáčkne do dvou laloků) také zhorší kruhovitost, ale úhlovou chybu nevyvolá, takže z kruhovitosti stopy nelze druhou harmonickou odvozovat.
  • Zkroucení 1″/mm (kolem r0 = 18 mm): nula +2″ na vnější stopě a −2″ na vnitřní, rozdíl 4″ mezi oběma stopami. Sklon rysek vůči radiálnímu směru, κ·r, je asi 0,1 mrad; při detekčním okně vysokém 1 mm v radiálním směru a rozteči 50 μm je ztráta amplitudy zanedbatelná. Zkroucení často pochází z pomalého driftu úhlové reference při zápisu: při zápisu prstenec po prstenci se různé poloměry zapisují v různých časech. Pro jedostopý inkrementální snímač je téměř neškodné, ale v synchronizaci absolutní stopy s inkrementální a ve fázovém vztahu mezi stopou referenční značky a inkrementální stopou vyvolává chybu přímo.

Rozklad metodou nejmenších čtverců z naměřených souřadnic

Obě rovnice výše jsou lineární v sedmi parametrech (t_x, t_y, ω, κ, s, E_c, E_s); po změření u_t a u_r v dostatečném počtu bodů lze parametry vyřešit jedním krokem. Jedna měřicí poznámka: radiální ryska poskytuje jen tečnou polohu – její radiální souřadnici volí měřič sám; radiální informace může pocházet jen z kruhových prvků, například ze středicího kroužku nebo z vnitřního a vnějšího okraje stopy.

Číselný příklad (simulovaná data): optický měřicí přístroj změří tečnou odchylku středů 72 rysek při r = 16 mm a 20 mm (opakovatelnost 0,1 μm) a radiální odchylku v 72 bodech na vnějším okraji stopy při r = 21 mm (opakovatelnost 0,15 μm). Výsledek vážených nejmenších čtverců je na obrázku 2:

ParametrNastavená hodnotaProložená hodnota ± směrodatná nejistota
t_x / t_y (μm)3,00 / −1,503,00 / −1,51, ± 0,01
Otočení ω (″)20,0020,02 ± 0,10
Zkroucení κ (″/mm)1,000,98 ± 0,05
Měřítko s (ppm)10,009,66 ± 0,84
E_c / E_s (ppm)4,00 / −3,003,85 / −2,81, ± 0,57
Příklad sedmiparametrového rozkladu metodou nejmenších čtverců: vlevo tečné odchylky rysek ve dvou poloměrech a radiální odchylky okraje stopy (body) s proloženými křivkami; vpravo srovnání nastavených a proložených hodnot
Obrázek 2 – Příklad sedmiparametrového rozkladu metodou nejmenších čtverců: vlevo tečné odchylky rysek ve dvou poloměrech a radiální odchylky okraje stopy (body) s proloženými křivkami; vpravo srovnání nastavených a proložených hodnot

Plynou z toho tři závěry. Za prvé, posunutí a zkroucení se z měření souřadnic získají velmi přesně: nejistota excentricity 3,36 μm je jen řádu 0,01 μm. Za druhé, proložená elipticita je 4,8 ppm (0,98″) s nejistotou asi ±0,12″: bodová opakovatelnost 0,1 μm je pro chybu druhé harmonické pod úrovní úhlové vteřiny už těsná a složku druhé harmonické je lepší měřit kalibrací snímací hlavy vůči úhlové referenci. Za třetí, proložená hodnota s je smíšena s vlastní měřítkovou chybou přístroje a s teplotou, sama o sobě má malý význam. Je třeba hlídat i pozorovatelnost: měří-li se úhel jen v jednom poloměru, κ nelze oddělit od ω a s je neviditelné; neshodují-li se E_c a E_s proložené zvlášť z tečných a z radiálních dat, není deformace rovnoměrnou afinní deformací.

Co lze odstranit při montáži

  • Posunutí: ano. Centrování uvede střed obrazce na osu otáčení; zbytek určuje metoda centrování. Excentricitu obrazce vůči otvoru lze uvolnit až do schopnosti centrování.
  • Otočení: ano. Je to jen nula a kalibruje se elektricky.
  • Rovnoměrná změna měřítka: seřizovat není třeba, ale šířka stopy má nechat rezervu pro radiální slícování, zvláště u úzkých stop a absolutních stop.
  • Elipsa: centrováním se neodstraní. Po zprůměrování dvojice diametrálně protilehlých snímacích hlav zůstane člen druhé harmonické beze změny; jsou třeba dvě hlavy vzdálené o 90°, nebo kompenzační tabulka. Pochází-li elipsa z lepicího nebo upínacího napětí, je třeba změnit montáž, nikoli vinit obrazec.
  • Zkroucení: částečně. Montáží hlavy na jmenovitý poloměr se zabrání přídavnému ofsetu κ·Δr; rozdíl nuly mezi stopami se kalibruje stopa po stopě.

Konstrukční zásady

  • Mezní hodnoty pro odchylku obrazce psát po složkách: samostatné limity pro excentricitu, elipticitu a rychlost zkroucení, nikoli jedinou „maximální odchylku polohy“.
  • Schéma měření musí zahrnovat tečné polohy rysek ve dvou poloměrech a radiální polohy kruhových prvků, jinak nelze zkroucení a změnu měřítka oddělit.
  • Je-li požadována chyba druhé harmonické na úrovni 1″, je kruhovitost stopy jen řádu ±0,1 μm a optické měření ji nerozliší; ověřit úhlovou kalibrací.
  • Změna měřítka 10 ppm nevyvolává úhlovou chybu a teplotní rozdíl 1 K už změní měřítko sodnovápenatého skla asi o 9 ppm; změnu měřítka není třeba vést jako specifikaci přesnosti.
  • Kde je požadována synchronizace absolutní stopy nebo stopy nuly, zadat zvlášť rychlost zkroucení nebo úhlovou odchylku mezi stopami: například dvě stopy vzdálené 4 mm a požadavek ±2″ znamenají κ ≤ 0,5″/mm.

Shrnutí

Pohled po složkách ukazuje velmi rozdílné účinky zkreslení obrazce: posunutí se stane chybou první harmonické a lze je vycentrovat; rovnoměrná změna měřítka úhel nemění; elipsa se stane chybou druhé harmonické, kterou centrování neodstraní; zkroucení mění vztah nuly mezi stopami. Proložení tečných souřadnic ve dvou poloměrech a radiálních souřadnic kruhových prvků metodou nejmenších čtverců tyto složky oddělí, takže každou lze přebírat samostatně.


Překlad čínského originálu (0274). ENC7 – výrobce kódových kotoučů (poptávka) · Odborné články · https://enc7.com

© Langfang Jingzheng Optoelectronic Technology Co., Ltd. Všechna práva vyhrazena. Článek vznikl s pomocí AI.

Have a drawing? Get an engineer's review.

Send your outer diameter, bore, line count or bit count, substrate and readhead wavelength. Our engineers check manufacturability and reply with a quotation and sample lead time.

WhatsApp