Pojmy kódových kotoučů

Propustnost světlých oblastí: sklo, zbytkový film a stav povrchu

Propustnost světlých oblastí: sklo, zbytkový film a stav povrchu

Strop signálu transmisního kódového kotouče určuje propustnost světlých oblastí: dvě nepokovené plochy sodnovápenatého skla ztratí odrazem už asi 8 % a subnanometrový zbytkový chrom, tenká oxidová vrstva, zbytky vyvolání a vodní skvrny mohou ubrat další procentní body. Článek odvozuje poměr světlá–tmavá a hloubku modulace určené společně propustností a OD a uvádí metody měření, kritéria přejímky a častá nesprávná použití měření v rýsované oblasti.

Partie kotoučů prošla vstupní kontrolou OD veskrze, ale po montáži byla amplituda signálu asi o 5 % nižší než u předchozí partie a kolísala od kotouče ke kotouči. Problém nebyl v tom, že by chromované oblasti nebyly dost černé, ale že světlé oblasti nebyly dost světlé. Při transmisním snímání je střídavý signál na detektoru úměrný rozdílu propustnosti světlé a chromované oblasti; je-li OD chromované oblasti nad 3, rovná se tento rozdíl téměř propustnosti světlé oblasti. Propustnost světlé oblasti nastavuje strop signálu, přesto se často předpokládá, že je dokonale propustná.

Ztráty položka po položce při průchodu světla světlou oblastí: Fresnelův odraz na dvou površích celkem asi 8,2 %; zbytkový chrom o ekvivalentní tloušťce 0,2 nm, 50 nm zbytků vyvolání a vodní skvrny na 2 % plochy uberou asi dalších 4,5 procentního bodu; amplituda signálu klesne na 95 % holého skla, zatímco hloubka modulace kotouče se téměř nemění (příklad)
Obrázek 1 – Ztráty položka po položce při průchodu světla světlou oblastí: Fresnelův odraz na dvou površích celkem asi 8,2 %; zbytkový chrom o ekvivalentní tloušťce 0,2 nm, 50 nm zbytků vyvolání a vodní skvrny na 2 % plochy uberou asi dalších 4,5 procentního bodu; amplituda signálu klesne na 95 % holého skla, zatímco hloubka modulace kotouče se téměř nemění (příklad)

Z čeho se skládá propustnost světlé oblasti

Fresnelův odraz na dvou površích skla. Při kolmém dopadu je odrazivost jedné plochy

R = ((n − 1)/(n + 1))²

Pro sodnovápenaté sklo s n = 1,52 je R = 4,26 %. Superpozicí nekoherentních vícenásobných odrazů mezi dvěma povrchy je celková propustnost

T = (1 − R)/(1 + R)

což dává 91,8 %, ztrátu asi 8,2 %. Křemenné sklo (n asi 1,46) dá 93,2 %, borosilikátové sklo (n asi 1,47) 93,0 %. Sodnovápenaté sklo má v blízkém infračerveném pásmu navíc absorpci iontů železa, větší u větších tlouštěk; skutečnou ztrátu je třeba vzít z údajů materiálu.

Zbytkový chrom. Chrom ponechaný neúplným leptáním – i „ekvivalentní tloušťka“ pouhého zlomku nanometru (zprůměrovaná přes plochu) – pohlcuje podstatně. S objemovými optickými konstantami (n − ik od 3,2 − 3,3i do 4,2 − 4,4i) a výpočtem přenosovou maticí tenké vrstvy ztratí každých 0,1 nm ekvivalentní tloušťky při λ = 0,88 μm asi 1,2 %–2,1 %; 0,2 nm ztratí asi 3,4 % a 1 nm dosáhne 11 %–18 % (viz obrázek 2). Chrom v subnanometrové tloušťce je ve skutečnosti v ostrůvcích nebo skvrnách, takže objemové konstanty dávají jen řádovou velikost, ale stačí to k ukázání, že zbytkový chrom neviditelný okem může spotřebovat několik procentních bodů.

Tenká oxidová vrstva a zbytky vyvolání. Oxid chromitý má vysoký index lomu; při předpokladu n = 2,3 a k = 0,1 ztratí 5 nm asi 1,5 % a 10 nm asi 3,5 %, hlavně zvýšeným odrazem na rozhraní. Organický film zbylý po vyvolání (n asi 1,6, v blízkém infračerveném pásmu v podstatě neabsorbující) působí jen jako interferometr tenké vrstvy: asi 0,1 % při 20 nm a asi 0,7 % při 50 nm. Je-li stejnoměrný, je vliv malý; je-li nestejnoměrný, vyvolá rozptyl a místní rozdíly.

Vodní skvrny a zbytky čištění. Skvrny solí nebo organiky zbylé po sušení ztrácejí světlo především rozptylem. Odhad jako „pokrytá plocha × místní ztráta“: 2 % plochy při místní ztrátě 50 % dá průměrný pokles 1 %. Potíž je v tom, že rozložení je nestejnoměrné.

Tloušťka zbytkového filmu proti ztrátě propustnosti: vlevo zbytkový chrom (pásmo je rozsah optických konstant); vpravo tenká vrstva oxidu chromitého (optické konstanty předpokládané) a organický zbytek. Zbytkový chrom se počítá ve zlomcích nanometru, organický zbytek v desítkách nanometrů
Obrázek 2 – Tloušťka zbytkového filmu proti ztrátě propustnosti: vlevo zbytkový chrom (pásmo je rozsah optických konstant); vpravo tenká vrstva oxidu chromitého (optické konstanty předpokládané) a organický zbytek. Zbytkový chrom se počítá ve zlomcích nanometru, organický zbytek v desítkách nanometrů

Propustnost a OD společně určují poměr světlá–tmavá a hloubku modulace

Nechť je propustnost světlé oblasti T_t a chromované oblasti T_o = 10^(−OD) (OD vztažená ke vzduchu). Vlastní poměr světlá–tmavá kotouče a hloubka modulace obrazce jsou

C = T_t / T_o = T_t·10^OD, M = (C − 1)/(C + 1) ≈ 1 − 2·10^(−OD)/T_t

Stejnosměrná složka signálu je úměrná D·T_t + (1 − D)·T_o a amplituda základní harmonické T_t − T_o, kde D je propouštějící střída. S ukázkovými daty z obrázku 1:

T_tODPoměr světlá–tmavá CHloubka modulace MAmplituda (vůči holému sklu)
91,8 % (holé sodnovápenaté sklo)39180,99781,000
87,3 % (se zbytkovým filmem)38730,99770,950
87,3 %2870,9770,950
93,2 % (křemenné sklo)39320,99791,015

Závěr je jasný: OD nastavuje podlahu hloubky modulace; jakmile je OD ≥ 2, je hloubka modulace už nad 0,97 a další zvyšování OD přináší málo. Propustnost světlé oblasti vstupuje do amplitudy signálu téměř jedna ku jedné, hloubku modulace však ovlivňuje jen v řádu 1/T_t. „Kontrast je přijatelný“ tedy neznamená, že je signál dost velký. Nestejnoměrná propustnost podél stopy se projeví jako kolísání amplitudy jednou za otáčku; padá-li ztráta jen do snímacího pole A nebo B, vyvolá i ofset a nerovnost amplitud (vliv místního zastínění viz článek o kvantitativním znečištění v této knihovně).

Je třeba hlídat i referenci OD: je-li OD vztažena k holému sklu téhož druhu, je absolutní propustnost chromované oblasti T_glass·10^(−OD) a poměr světlá–tmavá se stane (T_t/T_glass)·10^OD.

Metody měření a kritéria přejímky

Velkoplošná svědecká oblast. Mimo obrazec se ponechá světlá oblast bez chromu a změří se spektrofotometrem v pracovní vlnové délce (sladěné se zdrojem světla v rozsahu 850–950 nm), vztažené ke vzduchu, čímž se získá absolutní propustnost. Teoretická hodnota pro sodnovápenaté sklo je asi 91,8 %; zřetelně nižší naměřená hodnota ukazuje na zbytkový film. Metoda je jednoduchá a spolehlivá, ale podmínky čištění a leptání svědecké oblasti nejsou totožné s podmínkami rýsované oblasti.

Mikrofotometrie v rýsované oblasti. Pod mikroskopem se měří přímo uvnitř štěrbiny fotometrickou clonou menší než polovina šířky světlé štěrbiny; referenční paprsek se bere toutéž optickou cestou v oblasti bez chromu. Je-li štěrbina široká jen několik mikrometrů, ohyb na okrajích snižuje údaj; srovnávat se vzorkem stejné rozteče.

Velkoplošné měření v rýsované oblasti. Pokrývá-li skvrna mnoho period, závisí údaj na akceptačním úhlu. Při střídě 50 % a nepropustné chromované oblasti dá úplný sběr (integrační koule) D·T_t = 45,9 %; sběr jen nultého řádu dá D²·T_t = 23,0 %, protože nultý řád tvoří jen 25 % světelné energie světlé oblasti a řády ±1 po 10,1 %. Difrakční úhel prvního řádu splňuje sinθ_1 = λ/p: asi 1,0° při rozteči 50 μm, asi 2,5° při 20 μm a asi 5,0° při 10 μm. Akceptační poloviční úhel kolimovaného přístroje je často menší než tento úhel (viz obrázek 3).

Měření propustnosti v rýsované oblasti: je-li akceptační poloviční úhel menší než difrakční úhel prvního řádu, sbírá se jen nultý řád a údaj je asi polovina hodnoty při úplném sběru
Obrázek 3 – Měření propustnosti v rýsované oblasti: je-li akceptační poloviční úhel menší než difrakční úhel prvního řádu, sbírá se jen nultý řád a údaj je asi polovina hodnoty při úplném sběru

Kritéria přejímky by měla uvádět: vlnovou délku, referenci (vzduch nebo holé sklo), místo měření (svědecká nebo rýsovaná oblast), způsob sběru (integrační koule nebo kolimovaný) a stejnoměrnost podél snímací stopy (maximum minus minimum dělené průměrem).

Konstrukční zásady

  • Propustnost světlé oblasti přejímat v absolutní hodnotě: svědecká oblast ze sodnovápenatého skla by měla být blízko 91,8 % a schodek o 2 procentní body nebo více by měl spustit kontrolu zbytkového chromu a zbytků čištění.
  • Jakmile je OD ≥ 2, je hloubka modulace vůči OD necitlivá; signál se zvedá prací na světlé oblasti: držet zbytkový chrom pod subnanometrovou ekvivalentní tloušťkou a v případě potřeby zvolit křemenné sklo nebo nanést antireflexní vrstvu ve světlé oblasti.
  • Každých 0,1 nm ekvivalentní tloušťky zbytkového chromu ztratí asi 1 %–2 %; samotné OD a vizuální kontrola to nenajdou – propustnost se musí měřit v pracovní vlnové délce.
  • Velkoplošná měření propustnosti v rýsované oblasti musí používat integrační kouli nebo dostatečně velký akceptační úhel; na jemné rozteči kolimovaný přístroj sbírá jen nultý řád a údaj se přibližně zmenší na polovinu.
  • Stejnoměrnost váží víc než průměr: rozdíl propustnosti podél stopy se stane kolísáním amplitudy za otáčku a rozdíl mezi snímacími poli A a B ofsetem.

Shrnutí

Strop signálu transmisního kódového kotouče určuje propustnost světlých oblastí: odraz na dvou površích skla nejprve ubere asi 8 %, poté zbytkový chrom, oxid, zbytky vyvolání a vodní skvrny uberou další procentní body, často nestejnoměrně rozložené. OD řídí hloubku modulace a propustnost amplitudu; při přejímce je třeba obojí měřit při uvedené vlnové délce, referenci a způsobu sběru.


Překlad čínského originálu (0276). ENC7 – výrobce kódových kotoučů (poptávka) · Odborné články · https://enc7.com

© Langfang Jingzheng Optoelectronic Technology Co., Ltd. Všechna práva vyhrazena. Článek vznikl s pomocí AI.

Have a drawing? Get an engineer's review.

Send your outer diameter, bore, line count or bit count, substrate and readhead wavelength. Our engineers check manufacturability and reply with a quotation and sample lead time.

WhatsApp