Pojmy kódových kotoučů
Propustnost světlých oblastí: sklo, zbytkový film a stav povrchu

Strop signálu transmisního kódového kotouče určuje propustnost světlých oblastí: dvě nepokovené plochy sodnovápenatého skla ztratí odrazem už asi 8 % a subnanometrový zbytkový chrom, tenká oxidová vrstva, zbytky vyvolání a vodní skvrny mohou ubrat další procentní body. Článek odvozuje poměr světlá–tmavá a hloubku modulace určené společně propustností a OD a uvádí metody měření, kritéria přejímky a častá nesprávná použití měření v rýsované oblasti.
Partie kotoučů prošla vstupní kontrolou OD veskrze, ale po montáži byla amplituda signálu asi o 5 % nižší než u předchozí partie a kolísala od kotouče ke kotouči. Problém nebyl v tom, že by chromované oblasti nebyly dost černé, ale že světlé oblasti nebyly dost světlé. Při transmisním snímání je střídavý signál na detektoru úměrný rozdílu propustnosti světlé a chromované oblasti; je-li OD chromované oblasti nad 3, rovná se tento rozdíl téměř propustnosti světlé oblasti. Propustnost světlé oblasti nastavuje strop signálu, přesto se často předpokládá, že je dokonale propustná.

Z čeho se skládá propustnost světlé oblasti
Fresnelův odraz na dvou površích skla. Při kolmém dopadu je odrazivost jedné plochy
R = ((n − 1)/(n + 1))²
Pro sodnovápenaté sklo s n = 1,52 je R = 4,26 %. Superpozicí nekoherentních vícenásobných odrazů mezi dvěma povrchy je celková propustnost
T = (1 − R)/(1 + R)
což dává 91,8 %, ztrátu asi 8,2 %. Křemenné sklo (n asi 1,46) dá 93,2 %, borosilikátové sklo (n asi 1,47) 93,0 %. Sodnovápenaté sklo má v blízkém infračerveném pásmu navíc absorpci iontů železa, větší u větších tlouštěk; skutečnou ztrátu je třeba vzít z údajů materiálu.
Zbytkový chrom. Chrom ponechaný neúplným leptáním – i „ekvivalentní tloušťka“ pouhého zlomku nanometru (zprůměrovaná přes plochu) – pohlcuje podstatně. S objemovými optickými konstantami (n − ik od 3,2 − 3,3i do 4,2 − 4,4i) a výpočtem přenosovou maticí tenké vrstvy ztratí každých 0,1 nm ekvivalentní tloušťky při λ = 0,88 μm asi 1,2 %–2,1 %; 0,2 nm ztratí asi 3,4 % a 1 nm dosáhne 11 %–18 % (viz obrázek 2). Chrom v subnanometrové tloušťce je ve skutečnosti v ostrůvcích nebo skvrnách, takže objemové konstanty dávají jen řádovou velikost, ale stačí to k ukázání, že zbytkový chrom neviditelný okem může spotřebovat několik procentních bodů.
Tenká oxidová vrstva a zbytky vyvolání. Oxid chromitý má vysoký index lomu; při předpokladu n = 2,3 a k = 0,1 ztratí 5 nm asi 1,5 % a 10 nm asi 3,5 %, hlavně zvýšeným odrazem na rozhraní. Organický film zbylý po vyvolání (n asi 1,6, v blízkém infračerveném pásmu v podstatě neabsorbující) působí jen jako interferometr tenké vrstvy: asi 0,1 % při 20 nm a asi 0,7 % při 50 nm. Je-li stejnoměrný, je vliv malý; je-li nestejnoměrný, vyvolá rozptyl a místní rozdíly.
Vodní skvrny a zbytky čištění. Skvrny solí nebo organiky zbylé po sušení ztrácejí světlo především rozptylem. Odhad jako „pokrytá plocha × místní ztráta“: 2 % plochy při místní ztrátě 50 % dá průměrný pokles 1 %. Potíž je v tom, že rozložení je nestejnoměrné.

Propustnost a OD společně určují poměr světlá–tmavá a hloubku modulace
Nechť je propustnost světlé oblasti T_t a chromované oblasti T_o = 10^(−OD) (OD vztažená ke vzduchu). Vlastní poměr světlá–tmavá kotouče a hloubka modulace obrazce jsou
C = T_t / T_o = T_t·10^OD, M = (C − 1)/(C + 1) ≈ 1 − 2·10^(−OD)/T_t
Stejnosměrná složka signálu je úměrná D·T_t + (1 − D)·T_o a amplituda základní harmonické T_t − T_o, kde D je propouštějící střída. S ukázkovými daty z obrázku 1:
| T_t | OD | Poměr světlá–tmavá C | Hloubka modulace M | Amplituda (vůči holému sklu) |
|---|---|---|---|---|
| 91,8 % (holé sodnovápenaté sklo) | 3 | 918 | 0,9978 | 1,000 |
| 87,3 % (se zbytkovým filmem) | 3 | 873 | 0,9977 | 0,950 |
| 87,3 % | 2 | 87 | 0,977 | 0,950 |
| 93,2 % (křemenné sklo) | 3 | 932 | 0,9979 | 1,015 |
Závěr je jasný: OD nastavuje podlahu hloubky modulace; jakmile je OD ≥ 2, je hloubka modulace už nad 0,97 a další zvyšování OD přináší málo. Propustnost světlé oblasti vstupuje do amplitudy signálu téměř jedna ku jedné, hloubku modulace však ovlivňuje jen v řádu 1/T_t. „Kontrast je přijatelný“ tedy neznamená, že je signál dost velký. Nestejnoměrná propustnost podél stopy se projeví jako kolísání amplitudy jednou za otáčku; padá-li ztráta jen do snímacího pole A nebo B, vyvolá i ofset a nerovnost amplitud (vliv místního zastínění viz článek o kvantitativním znečištění v této knihovně).
Je třeba hlídat i referenci OD: je-li OD vztažena k holému sklu téhož druhu, je absolutní propustnost chromované oblasti T_glass·10^(−OD) a poměr světlá–tmavá se stane (T_t/T_glass)·10^OD.
Metody měření a kritéria přejímky
Velkoplošná svědecká oblast. Mimo obrazec se ponechá světlá oblast bez chromu a změří se spektrofotometrem v pracovní vlnové délce (sladěné se zdrojem světla v rozsahu 850–950 nm), vztažené ke vzduchu, čímž se získá absolutní propustnost. Teoretická hodnota pro sodnovápenaté sklo je asi 91,8 %; zřetelně nižší naměřená hodnota ukazuje na zbytkový film. Metoda je jednoduchá a spolehlivá, ale podmínky čištění a leptání svědecké oblasti nejsou totožné s podmínkami rýsované oblasti.
Mikrofotometrie v rýsované oblasti. Pod mikroskopem se měří přímo uvnitř štěrbiny fotometrickou clonou menší než polovina šířky světlé štěrbiny; referenční paprsek se bere toutéž optickou cestou v oblasti bez chromu. Je-li štěrbina široká jen několik mikrometrů, ohyb na okrajích snižuje údaj; srovnávat se vzorkem stejné rozteče.
Velkoplošné měření v rýsované oblasti. Pokrývá-li skvrna mnoho period, závisí údaj na akceptačním úhlu. Při střídě 50 % a nepropustné chromované oblasti dá úplný sběr (integrační koule) D·T_t = 45,9 %; sběr jen nultého řádu dá D²·T_t = 23,0 %, protože nultý řád tvoří jen 25 % světelné energie světlé oblasti a řády ±1 po 10,1 %. Difrakční úhel prvního řádu splňuje sinθ_1 = λ/p: asi 1,0° při rozteči 50 μm, asi 2,5° při 20 μm a asi 5,0° při 10 μm. Akceptační poloviční úhel kolimovaného přístroje je často menší než tento úhel (viz obrázek 3).

Kritéria přejímky by měla uvádět: vlnovou délku, referenci (vzduch nebo holé sklo), místo měření (svědecká nebo rýsovaná oblast), způsob sběru (integrační koule nebo kolimovaný) a stejnoměrnost podél snímací stopy (maximum minus minimum dělené průměrem).
Konstrukční zásady
- Propustnost světlé oblasti přejímat v absolutní hodnotě: svědecká oblast ze sodnovápenatého skla by měla být blízko 91,8 % a schodek o 2 procentní body nebo více by měl spustit kontrolu zbytkového chromu a zbytků čištění.
- Jakmile je OD ≥ 2, je hloubka modulace vůči OD necitlivá; signál se zvedá prací na světlé oblasti: držet zbytkový chrom pod subnanometrovou ekvivalentní tloušťkou a v případě potřeby zvolit křemenné sklo nebo nanést antireflexní vrstvu ve světlé oblasti.
- Každých 0,1 nm ekvivalentní tloušťky zbytkového chromu ztratí asi 1 %–2 %; samotné OD a vizuální kontrola to nenajdou – propustnost se musí měřit v pracovní vlnové délce.
- Velkoplošná měření propustnosti v rýsované oblasti musí používat integrační kouli nebo dostatečně velký akceptační úhel; na jemné rozteči kolimovaný přístroj sbírá jen nultý řád a údaj se přibližně zmenší na polovinu.
- Stejnoměrnost váží víc než průměr: rozdíl propustnosti podél stopy se stane kolísáním amplitudy za otáčku a rozdíl mezi snímacími poli A a B ofsetem.
Shrnutí
Strop signálu transmisního kódového kotouče určuje propustnost světlých oblastí: odraz na dvou površích skla nejprve ubere asi 8 %, poté zbytkový chrom, oxid, zbytky vyvolání a vodní skvrny uberou další procentní body, často nestejnoměrně rozložené. OD řídí hloubku modulace a propustnost amplitudu; při přejímce je třeba obojí měřit při uvedené vlnové délce, referenci a způsobu sběru.
Překlad čínského originálu (0276). ENC7 – výrobce kódových kotoučů (poptávka) · Odborné články · https://enc7.com
© Langfang Jingzheng Optoelectronic Technology Co., Ltd. Všechna práva vyhrazena. Článek vznikl s pomocí AI.